Navigace:Píšem.cz ⇒ Blog ⇒ Kdo že jsem?

Kdo že jsem?

Jak nad tím přemýšlím, říkám si, že by mohlo být docela zajímavé vědět, kdo že jsem. Když už tady kážu o výchově a školství a já nevím o čem. Mnoho lidí by mohlo říct a kdo jako že jsi, když tady kážeš? Tak to radši řeknu předem, přece jen ještě pár šíleností ohledně škol a výchovy a české společnosti na srdci mám. Hmm, poté co jsem sem všechno napsal, se možná budete docela divit

Devian, devian, devian… kde už jsem to sakra slyšel, tohleto? Tak mimo toho, že to je moje internetová přezdívka je to i jméno nějaké skupiny. Nevím jaké, narazil jsem na to nedávno a náhodou. K tomuhle jsem přišel… už nevím kdy a nevím jak. No, takže jdeme dál.

Zdravím. Lukáš je totiž jméno mé. Přesněji řečeno Lukáš Kubec. Nás mimochodem existuje víc, nějaký jiný Lukáš Kubec je taky známý fotograf (kterého neznám). No stane se. Kubeců je hodně. Kubců taky, ale to už není moje kategorie. Mám to s tím jménem složitější, mamka není Kubcová, jak by mnozí řekly, ale Kubecová. Hezké.

To není všechno, mám dvě sestry. A každá se jmenuje jinak, žádná se nejmenuje jako já. Jedna je Gočovová. Taťka je Gočov a já ho nikdy neviděl, sestra je starší jak já. Já jsem vlastně nejmladší, ale to je takový příjemný detail. Druhá sestra je Grundzová a taťka je Grundza. Ta je kapánek opálená, oproti tomu já jsem buď bílý jak čerstvě natřená zeď a nebo rudý jak čerstvě spálený -náctiletý hovado, který se neumí mazat. A aby těch ženskejch nebylo málo, žiji s mamkou, která je pro změnu Kubecová.

Otev je taky trošičku spálený od narození a jmenuje se Olda. Olda Kubec a já ho dlouho neviděl. Nevychoval mne, já nevychoval jeho, tak se o něj moc nezajímám. On o mne taky ne (nikdy), jsme všichni spokojení. Jen ty alimenty by nemusel posílat se zpožděním.

Kde jsem všude bydlel? Všude v Praze. Když jsem se narodil, bydlel jsem v takovém malebném bytě v Obloukové ulici ve Vršovicích na Praze 10. Kousek od Koh-i-nooru a Vršovického nádraží (a místního vyhlášeného gheta – pardon školy – kam chodila moje bílá sestra – ta co se jmenuje Gočoblabla – a kam jsem málem chodil taky – díky bohu jen málem). Byl to malebný byteček, který malebně zlikvidoval můj malebný oteček svým malebným alkoholíčkem. Malebné

No tak jsem se brzo stěhoval. Tentokráte k babičce. Bydlela v centru Prahy, kousek od ČVUT, na Karlově náměstí (přesněji řečeno v ulici Odborů, v takovém dnes zeleném domě – vystěhovaném, vlastní to italové).

Byl to velký (skoro 80 m2) byt. Starý byt. V té době (asi do 6. třídy zš? nebo do sedmé?) byla mamka kdesi cosi. Nebudu přesně tady říkat co, je to moc rodinné. Jen řeknu, že to vůbec nebyla nuda! Až to jednou vydám knižně, bude bestseller.

Babička byla milá dáma, zabezpečená, která x desítek let pracovala v masně. A já u ní několik let v poklidu vyrůstal. Asi do sedmé třídy na zš, pak jsem se totiž zase stěhoval…

A zase do Vršovic, kousek od Grébovky. Přesněji – na vstup do Grébovky jsem viděl z okna. Kozácká se jmenovala ta ulice, číslo sedm. malý (asi 48m2) byteček 2+1, a měl jsem v pokoji dokonce i patro! Wow! Tam již mamka žila byla s jistým panem Grundzou, a mě tak přibyla sestřička, zase o x let starší. Andula se jmenuje. No a co dál?

V tom bytě jsem byl rok. Teda – jsme byly rok. Majitel domu nám totiž neprodloužil smlouvu a tak jsme se přestěhovaly na Spořilov, do Trenčínské ulice. Tam jsme žily asi do půlky mojí deváté třídy a byla to divočina. Chvílemi. Ale to si zase nechám pro tu svoji knížku.

Pak jsem rok bydlel někde a ne – doma to nebylo. Bylo to pěkné, ale ten rok bohatě stačil všem účastněným stranám.

Teď bydlím pár měsíců na Žižkově.

Já a škola

To je zajímavá věc, vezmu to postupně.

V mateřské školce to byla prima. Mamka v té době v důsledků malebných let mého malebného tatínka s malebným alkoholem hodně pracovala. Do školky jsem chodil první a odcházel poslední, paní učitelka tam se mnou musela někdy i čekat po oficiálním zavření školky. rodiče byli čerstvě po rozvodu, a tak se stal průšvih, já se totiž tak trochu lehce zbláznil. Jako malý jsem se totiž neustále bál, aby si pro mne mamka přišla

A co že mi bylo? Mno… já si tu dobu nepamatuji, ale prý jsem nedokázal rozlišovat mezi realitou a fikcí. Mamka musela se mnou zůstat doma. Když jsem si prohlížel knihu či koukal na TV, musela být se mnou a „uvádět mne do reality“. Tehdá mamka nemohla pracovat, žily jsme z pár stovek na měsíc. Něco mi ale z toho prý zůstalo (říkala kdysi doktorka) – velká fantazie. Tak aspoň že tak.

Jak jsem říkal, chodil jsem k doktorce na hlavu, tedy k psycholožce. Ta mamce poradila, ať mne proboha dá do školy pro nadané děti! a mamka nad tím přemýšlela. Chtěla mne tam dát, ale nakonec jsem vyrůstal u babičky, která mne dala na klasickou (ale i tak báječnou!) základku v Resslově ulici na Praze 2. Není divu, měl jsem to prakticky za rohem.

1. a 2. stupeň ZŠ byli jak alfa a omega, tak moc rozdílné. Na prvním stupni jsem byl tišší, menšího vzrůstu, a tak nějak blbý. Dám vám krásný příklad, který si pamatuji do dnes.

Ve čtvrté třídě jsem měl spočítat nějaký příklad, nevím jaký. Věděl jsem jaký příklad, věděl jsem výsledek… a neřekl jsem to. Proč, to nevím. Byl jsem hloupý.

Na druhém stupni to bylo kapánek jiné. tam jsem se někdy v 6. třídě pro změnu stal otloukánkem. Tak jsem se naštval, abych se v sedmé třídě stal zatuchlým a nebavícím se introvertem. A začal jsem se učit.

Stal se ze mne malý Einstein, přes což jsem si ve třídě vybudoval určitou pozici. Učitelé mne milovaly, já věděl všechno… měl jsem ego a sebevědomí větší jak sám rADo. A to už je co říct. Prakticky nebylo nic, co by mi nešlo, mimo pravopis, s čímž jsem byl ale už jakž takž smířen. A tak jsem šel na střední. A dámy a pánové, to byla pecka! Jak pneumatickým kladivem!

Já pan dokonalý, který sice šel na tuhle školu protože nevěděl kam jinam, já… a střední, to je hezký příběh. Ze začátku to byla hrůza, vůbec mi to nešlo. Mé ego a sebevědomí bylo podlomeno. A pak jsem si na to zvykl. Asi budu líný, řekl bych. Jsem spíš trojkař, řekl bych. Jo, akorát teď propadám z fyziky, to je pravda. Ale když to v pátek dobře dopadne, tak bych propadnout neměl (doufám, něco v tom smyslu říkala fyzikářka). Známkama skutečně nejsem žádný extrém. Ale on by to nebyl moc velký problém, ale když já jsem na školu tak strašně líný… ach bože.

Jinak se pohybuju tak různě na internetu, vlastním pár domén, dělám jeden projekt, umím PHP, MySQL, HTML, zkouším AJAX, pak zvládám lehce python a C++. Jo a je mi 16 let, to jsem zapomněl všude napsat

No… a to jsem já. Ten, co káže o školách

Devian | 8.6.2008 | Blog |

Kometáře

Související články

• Kdo že jsem?
• Vytvoříl jsem si FAKE MAIL
• Koupil jsem si doménu VLOGUJE.CZ
• Zamiloval jsem se do APPLE iPod touch 8GB
• Tak jsem znovu naplno rozjel google adsense